Sobota, 5. 6.
Dnešní etapa byla bez pomoci autobusu, vyjížděli jsme od hotelu a k němu jsme se i vraceli na kolech. Po promenádě jsme zamířili na Portorož a pořád rovně až do Lucije, kde jsme odbočili dvakrát doleva a byli jsme na Parenzaně. Vyjeli jsme do kopečka, projeli tunelem Valeta a sjeli jsme ke kruhové křižovatce u Strunjanu. Odtud jsme pořád po Parenzaně jeli až do Izoly, stejnou cestou, ale v protisměru jsme jeli již 1. den z Koperu. Na okraji Izoly jsme zatočili doleva, po chvíli ještě jednou doleva, a to jsme byli již otočeni do návratového směru. Projeli jsme Izolou téměř bez zastavení a silničkou, kopírující pobřeží, jsme jeli na Strunjan. Nad Strunjanem jsme dosáhli nejvyššího bodu dnešní cesty (122 m n. m.) a v dálce se rýsoval Piran, který je jen o pár metrů nižší. Sjeli jsme dolů k moři do Strunjanu, který jsme lehce projeli na okraji a pokračovali dál, opět trochu do kopce a směrem spíše do vnitrozemí. V jednu chvíli jsem zjistil, že jedeme špatně (kdybychom pokračovali, byli bychom asi po 1,5 km na hotelu), museli jsme se asi necelý km vrátit a skrz kemp sjet prudkým sjezdem do Pacugu k moři. Odtud pak mírným stoupáním po cestě z velkých kamenů plné lidí jsme dojeli do Piranu, krásného starého městečka. Potom jsme slezli z kol a pěšky jsme došli z kopce dolů do centra, kde jsme si v restauraci na náměstí dali pivo. Z Piranu jsme to pak měli něco málo přes kilometr na hotel, v naší cukrárně jsme si pak vybrali obvyklou denní odměnu – pivo a pohár. Pohodových 30 km. Bohužel jsem zjistil, že mi přestala fungovat zadní brzda, brzdový kotouč se stal příliš tenkým na to, aby pracoval, jak má, a tak jsem zbytek zájezdu zůstal odkázán na přední brzdu, a to nás další den čekala horská etapa. Trasa dnesního výletu je žlutá.