Konečně jsme se napotřetí dočkali zájezdu na Moselu. V r. 2012 jsme si ji v den odjezdu zrušili sami kvůli nemoci, v r. 2013 nám ji zrušila CK z důvodu malého počtu účastníků, ale tentokrát to vyšlo a vyšlo to parádně.
Řeka Mosela meandruje směrem k severovýchodu od lucemburských hranic a doslova v každé zákrutě najdeme vinice, která mají rozličný potenciál. Z jejich strmých svahů se rodí ty nejušlechtilejší ryzlinky z celého Německa.
Je známo, že příznivé klimatické podmínky pro pěstování révy vinné v povodí řeky Mosely objevili již Římané, jejichž hlavním městem této severozápadní římské říše se stala osada Augusta Treverorum – dnešní Trevír. Město Trevír je se svými římskými lázněmi, bazilikou, katedrálou a impozantní masivní městskou bránou, nazývanou Porta Nigra, zařazeno na seznam světových památek UNESCO. Ještě dnes v nedalekých obcích poblíž Trevíru objevujeme nové archeologické nálezy, jako např. římská vila v obci Longuich nebo vykopávky poblíž zrekonstruovaného starého lisu v Erdenu, které svědčí o pokročilém vinohradnictví v této oblasti z dob starých Římanů.
Vinice kousek za městečkem Bremm je známá Bremmer Calmont (latinsky Calidus Mons, což znamená „teplá hora“), která je nejstrmější vinicí v Evropě (a snad i na celém světě) se sklonem 68 stupňů. Obtížnost terénu v posledních dobách odradila mnohé pěstitele od obdělávání takových strmých vinic, a tak mnohé vynikající tratě dnes leží ladem. Avšak vynikající mikroklimatické a půdní (kvarcit, devonská a červená břidlice, které vyzařují teplo) podmínky zlákaly některé vinaře zaměřující se na vysokou kvalitu vín, aby se do těchto strmých poloh vrátili. Za pomoci dotací EU jim bylo umožněno instalovat v příkrých svazích tzv. Monorack, jednokolejnou trať, která jim pomáhá dopravit se do vinohradu s potřebným nářadím či bedničkami pro sklizeň hroznů, které svážejí zpět k silnici v údolí k rychlé expedici do vinařství za účelem zpracování.
Ale teď již vzhůru do sedel!