Jižní Morava 2. den, Pá 14. 8.
V pátek ráno jsem zjistil, že obě ruce jsou poměrně nepoužitelné, obě bolí jako čert, ale doufal jsem, že se to bude dát vydržet. Po vydatné snídaní, kde nechyběli ani moravské klobásy, jsme před desátou vyrazili směr Břeclav. Jeli jsme s Pavlem sami napřed, abychom mladší krev nebrzdili, ale nikdo nás nedojel. Trasa do Břeclavi vedla nám již známou cyklostezkou kolem zásovníků plynu a přečerpávací stanice, podjeli jsme trať a museli jsme se chtíc nechtíc napojit na hlavní silnici protínající Břeclav. Naštěstí tu mají pásy pro cyklisty, tak to jakž takž šlo. U Bily jsme zahnuli ke hradu a zastavili jsme u zimního stadionu, kde se již vesele čepovalo. Dali jsme si pivo a za chvíli dorazili i ostatní. My jsme se s Pavlem domluvili, že do Valtic pojedeme nejkratší cestou, vzhledem k mým bolavým rukám a i s ohledem na to, že Pavel byl letos poprvé na kole. Ostatní měli naplánovánu cestu poněkud delší , aby navštívili místa, kde jsme s Pavlem byli již loni. Naším cílem byly Valtice, kde byl domluven oběd v restauraci Albero. Vyjeli jsme tedy opět před ostatními, kousek za stadionem jsme přejeli přes řeku a vjeli jsme do Kančí obory, která je součástí Národního parku Niva - Dyje a lužním lesem jsme pokračovali až k odbočce do Valtické áleje. Alej ústí na silnici do Lednice, my jsme ji však přejeli kolmo a pokračovali jsme pořád rovně - nejprve kolem vinařškých sklepů a potom loukami a nakonec lesem, kde jsme vjeli do Ladenské aleje, kterou jsme dojeli téměř až do Valtic. U hřbitova jsme najeli na silnici z Lednice a z kopce dolů jsme sjeli do Valtic. Hned na vjezdu jsme si všimli restaurace Albero, my jsme vjeli na náměstí, které je uzavřeno, protože se opravuje, chvíli jsme strávili ve stínu stromů na lavičce a poté vyrazili na oběd. Prošli jsme průchodem z náměstí do zadního traktu domů a zde ve dvoře byla zahrada restaurace Albero. Bylo poměrně plno, ale my jsme místo našli, dali jsme si oba plněný bramborák a pomalu jsme upíjeli pivečko, když dorazili ostatní. Hlavní frmol již pominul a tak se všichni usadili a my s Pavlem jsme pomalu vyrazili na zpáteční cestu. Ruce mě bolely, každý kamínek jsem cítil, nejhorší bylo zastavování a rozjíždění. Jeli jsme prakticky stejnou cestou, zastavili jsme pouze u výjezdu z Kančí obory u pramene nějaké dobré vody, kam si ji lidé jezdí tankovat do kanystrů. Chvíli jsme poseděli ve stínu pod stříškou a pak jsme vyrazili na ne příliš příjemnou cestu Břeclaví, najeli jsme opět na kraji Břeclavi na cyklostezku a až v motorestu U Husára jsme zastavili a dali si pivo. Domů nám zbývaly necelé dva kilometry, ale Pavel si již nemohl sednout na kolo a tak jsme značnou část cesty tlačili jako dva Lazaři. Posledních pár set metrů jsme přeci jenom nasedli a dojeli, potom již očista těla (poměrně dost složitá a namáhavá s mýma rukama) a lehká koupačka v bazénu za popíjení pivečka. Večeře byla posunuta na pozdější dobu, aby ostatní stíhali u podvečerní koupel, a tak jsme s Pavlem relaxovali. Vzhledem ke stále se zhoršujícímu stavu obou rukou jsem již tušil, že pro tentokrát jsem s cyklistikou asi skončil. K večeři bylo vepřozeloknedlo, opět vynikají domací kuchyně paní Vyrubalíkové. Po večeři si každý objednal víno, na jaké měl chuť, později se opět objevily obložené mísy, no hrůza. Vydržel jsem asi do jedenácti, kdy zmožen jídlem, pitím i bolestí jsem se odporoučel.