Pondělí, 12. 6.

Busem jsem se ráno přesunuli do sousedního Slovinska do přístavu Koper, který již známe z našeho zájezdu Slovinské moře z před 2 lety. První část etapy byla plánována z Koperu do Lucie u Portorože (cca 30 km), takže jenom Slovinsko, ale tuto trasu jsme již jeli několikrát. Etapa se však dala prodloužit o dalších 40 km a dojet na kolech na hotel. Jet více jak 70 km se nám nechtělo, a tak jsem si domluvil vlastní trasu a to, že nás autobus odveze do Lucie, kde stejně bude stát a čekat na ty, kteří již dál nepojedou na kolech a my vyrazíme až odtud.  A tak se i stalo. Ještě v Koperu jsem s řidičem šel do obchodního centra, on na nákup pití, já koupil v Hervisu Ivě trekingové hůlky, aby se jí lépe chodilo. Po nákupech jsme tedy autobusem přejeli do Lucie a my vyrazili na cestu podél pobřeží, kempem, kolem saliny Sečovlje až k chorvatské hranici – tuto část cesty jsme znali z minulé návštěvy a vedla po trase bývalé železnice Parenzana, většinou po asfaltu. Po přejetí hranic do Chorvatska jsme pokračovali po Parenzaně, ovšem na rozdíl od Slovinska její povrch byl poněkud kamenitý a prvních pár kilometrů bylo docela do kopce. Nám to samozřejmě nevadilo, Ivě se však nejelo dobře, protože má městské kolo a pláště nemají hrubý vzorek. Trasa byla i nadále vlnitá, po místních silničkách jsme projížděli istrijským vnitrozemím až jsme u obce Lovrečice dorazili opět k moři a dál kopírovali pobřeží. Po silničkách jsme po cca 43 km dojeli k hotelu a já opět zamířil do moře.