Gaskoňsko a Perigord 3. den, Út 12. 7.
Snídaně v 7:30 hod., opět dobrá pomazánka, v 9:00 odjezd autobusem. Zvolili jsme kratší variantu a využili možnosti dojet busem do Sarlatu a vynechat asi 35 km kopcovitého terénu. Sarlat je nádherné historické městečko, prošli jsme si střed města, nafotili, co se dalo, protože bylo málo místa na focení vyšších budov, nakoukli jsme do tržnice vytvořené v odsvěceném kostele, kde prodávali regionální speciality – husí játra, výrobky z vlašských ořechů, pochoutky z lanýžů. Kousek od tržnice jsme si dali kafe a pivo a pomalu jsme vyrazili na cestu. Pohodovou cestou jsme dojeli do Vitracu, který leží u řeky Dordogne a víceméně podél řeky jsme dojeli do skalního města La Roque-Gageac, kde jsou vidět obydlí vytesaná ve skále. Kousek za městem jsme zatočili k mostu přes řeku a než jsme dorazili k řece, zastavili jsme se, víceméně omylem v prodejně zeleniny, kde jsme koupili švestky a ořechový olej, a poté ve správné hale s regionálními produkty. Ihned jsme dostali ochutnat husí játra a víno a koupili jsme si játra a klobásy. Chvíli jsme ještě poseděli na lavici u haly a poté jsme přejeli přes řeku a podél ní pokračovali dál. Ve chvíli, kdy jsme odbočili na D 53, začalo poměrně prudké stoupání a tak jsme po chvíli opět tlačili a to cca 3 km. Od křižovatky s D 50 to již bylo v pohodě, většinou po rovině či z kopce jsme dojeli do Fongauffier, nad kterým se na kopci vypíná Belvés. My jsme odbočili doprava na Siorac a po pár metrech jsme zastavili u krámu, kde jsme nakoupili pár věcí a cca po 1 km jsme zhruba v 16:30 dojeli do kempu. Najeto 41 km, nastoupáno necelých 300 m, ale téměř vše na těch cca 3 km. Byli jsme tu opět mezi prvními díky našemu zkrácení, tak jsme si mohli vybrat v klidu místo pro stan. Večer jsme zašli do kempové restaurace, kde mimo personálu nikdo nebyl, ale jídlo nám udělali, sice jednoduché, ale na druhou stranu i levné. Mezitím se strhl liják, který však skončil, než jsme odcházeli. V restauraci se snažili rozjet pro ubytované karaoke, ale moc se jim to nedařilo. Chvíli jsme postáli u Veroniky, která měla večerní briefing, což však vzhledem k zítřejšímu volnému dni nebylo důležité. Šel jsem tedy ke stanu, ale za chvíli opět začalo silně pršet, tak jsem zalezl a vylezl až ráno.