Gaskoňsko a Perigord 12. den, Čt 21. 7.
Po snídani bylo rozhodnuto, že svůj pobyt v kempu zkrátíme a po poledni vyrazíme neplánovaně do Bordeaux. Vzhledem k tomu, že jsme ještě nebyli nahoře na duně, tak jsme tam vyrazili, ale nevhodnější chvíli jsme si snad nemohli vybrat. Ve chvíli, kdy jsme se vyškrábali na vrchol, se spustil liják a vichr hnal kapky téměř vodorovně. Během chvilky jsem byl durch mokrý a tak jsem rychle pořídil pár fotek a bič a pryč. Bohužel, náš pobyt u Atlantiku se dá komentovat slovy: tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným. Po návratu z duny jsem si vzal suché věci a šel se ještě vysprchovat a převléci do suchého. Kolem poledne jsme pak sbalili stan, vše uložili do busu a kolem 14. hodiny jsme toto nevlídné místo opustili. Při příjezdu do Bordeaux jsme nejprve zastavili na předměstí u velkého nákupního centra a vyrazili jsme si ho prohlédnout, popřípadě využít jeho služeb. My jsme si v jedné kavárničce dali kafe a pivo a pak jsme navštívili velikou prodejnu potravin. Potřeboval jsem hlavně koupit pásek na kalhoty, protože jsem si v poledne vzal čisté a padaly mně. Pásek jsem našel a zakoupil, opětovně jsme obdivovali množství a pestrost zboží, především zeleninu a ovoce, ryby a maso. Koupili jsme domů nějaký Cassoulete, což jsou fazole s párkem či masem, nějaké konfitované kachní maso a pár dalších ptákovin, které jsme si uložili u řidičů. Po ukojení nákupních vášní jsme se nasoukali do busu a dojeli jsme do centra města na parkoviště vedle Esplanade des Quinconces, které je prezentováno jako největší evropské náměstí v centru města. Většinu místa na něm zabíral cirkus, my jsme po vystoupení prošli kolem památníku Girondistům a v Info centru na Place de Comedie jsme si vzali mapky a jiné informační materiály a pokračovali jsme Rue Sainte Catherine, což je naprosto rovná, strašně dlouhá, široká pěší zóna se spoustou nejenom obchodů, ale především stánků a hlavně spoustou lidí. Pomalu jsme se courali davem lidí převážně tmavší pleti, zastavili jsme se v prodejně Fossil, kde si Iva koupila nějakou kabelku a náramek. Chvíli jsme ještě strávili v prodejně Decathlon, kde jsme narazili na doktory, kteří již obhlíželi produkty výrobce stanů Quechua a hned si také něco koupili. Nicméně jsme po chvíli pokračovali dál až ke křižovatkce s Course Victor Hugo, kde jsme zatočili směrem k řece. Ještě před mostem jsme však uhnuli doprava ke kostelu St. Michele, kde jsme si chvilku odpočinuli na kamenné lavici na náměstí před kostelem. Chtěli jsme se někde ještě před odjezdem navečeřet, ale tato část města nám připadala zanedbaná a lidé, posedávající v kavárničkách, podivní. Od kostela jsme zamířili k řece, nábřeží bylo strašně široké, vešla se na něj tramvajová trať (elektřinu si brala z pásu mezi kolejemi!), silnice i pás zeleně. Přešli jsme až k mostu a z něj nafotili přilehlou část města a pak jsme pokračovali po Quai Richelieu. Restaurace se postupně zlepšovaly, už nevypadaly tak odpudivě, ale my jsme zatočili doleva ke kostelu St. Pierre, u kterého jsme konečně našli tu správnou restauraci. Sice teprve otvírali (bylo po 18. hodině), ale my jsme si počkali. Dali jsme si nejlevnější menu, i tak se skládalo z předkrmu, hlavního jídla a desertu. Už jenom samotný předkrm, salát Atlantik z mořských plodů, by stačil k najedení. Jídlo bylo moc dobré, popíjeli jsme k tomu víno, přisedli si k nám Jana s Frantou a Dušanem a dle našeho vzoru si dali to samé. Když se čas naplnil, vyrazili jsme zpět k autobusu, což bylo necelých deset minut loudavé chůze. Cestou jsme fotili žongléry na přechodu i obyvatele města tančící na nábřeží. Před odjezdem se ještě vyskytl zádrhel s tím, že nešla otevřít brána od parkoviště, ale i to se nakonec vyřešilo a my vyrazili na noční přejezd Francie směrem do Provence.