Francouzská riviéra 3. den, Po 27. 10. (Út 28. 10.)
V pondělí ráno jsme po snídani již opět se všemi věcmi nasedli do autobusu a vyrazili nejprve na nákup suvenýrů. Zastavili jsme u velkého Carefouru, kde jsme s pomocí paní průvodkyně nakoupili vína, sýry a čokolády. Po nákupu jsme vyrazili nejprve po dálnici a poté po pobřeží přes Nice do městečka Eze, kde byla naplánována návštěva parfumerie Fragonard. Bohužel jsme za Nice netrefili správný corniche, což je silnice ve skálách nad mořem v několika patrech, jeli jsme v nízkém cornichi a museli jsme se vracet téměř až do Nice abychom najeli na správnou silnici, protože spojení mezi jednotlivými „patry“ silnic není pro autobus možné. Nakonec jsme se trefili a do Eze dorazili, parfumerie není zrovna mým šálkem kávy, ale absolvoval jsem krátkou prohlídku výroby (voňavky vznikají destilací květů!) a přetrpěl jsem i nabízení a kupování parfémů za výhodnou cenu. Po ukojení čichačských potřeb jsme pokračovali v cestě do Monaca, kam jsme bez problémů dorazili, zaparkovali na devět hodin v podzemním parkovišti a jali jsme se zabíjet čas prohlídkou města. Nejprve jsme s paní průvodkyní prošli kolem Oceánografického muzea a přes zahrady jsme došli ke knížecímu paláci a uličkami zpět k muzeu, které jsme rovněž navštívili. Nejzajímavější je samozřejmě akvárium, fotit se smí, ale bez použití blesku. V šest hodin muzeum zavírá a tak jsme se(skupinka asi 20 lidí) vydali na cestu vlakem do Mentonu, městečku kousek od Monaca. Koupili jsme si lístky v automatu, první vlak nám ujel, protože jsme byli na špatném nástupišti, naštěstí jel za dvacet minut další a tím jsme dojeli do Mentonu. Již dávno byla tma, město bylo liduprázdné, došli jsme k nábřeží a našli jsme si restauraci, kde jsme povečeřeli. Kolem desáté jsme odjeli zpět do Monaca, od nádraží jsme se vydali do přístavu (La Condamine), kde je spousta kolotočů a od přístavu nahoru po trase Formule 1 do Monte Carla, kde se nachází kasino. Prošli jsme se kolem kasina, hotelu Paris a pomalu byl čas na návrat k autobusu. Před půlnocí jsme pak vyrazili na zpáteční cestu, která probíhala bez problémů s pravidelnými zastávkami, v Čechách jsme postupně vykládali lidi a do České Lípy jsme dorazili před pátou hodinou odpoledne. První, co jsme z oken autobusu spatřili, byla botička na našem autě, takže o zábavu bylo postaráno i proto, že na okně nebyl nalepen obligátní papír s oznámením o obutí a telefonním číslem a tak jsme nevěděli kam volat. Naštěstí vypomohli řidiči autobusu, městská policie dorazila rychle, byli slušní – stálo to jen 200 Kč. Pak jsme šli naložit věci z autobusu a náhle jsme zjistili, že naše taška z Carefouru, plná sýrů, kafe a čokolád nám byla vyměněna za stejnou tašku, ale se zhruba čtvrtinovým obsahem. Nikdo se již k záměně nepřiznal, takže závěr jinak docela pěkného výletu byl poněkud rozpačitý. Tak snad to bude příště lepší.
Fotky jsou pořízeny novým fotoaparátem Nikon Coolpix P6000, který má možnost přiražení souřadnic GPS.