Francouzská riviéra 1. den, So 25. 10.
Autobus nás po osmé vyložil na křižovatce Promenade des Anglais s Tunnel du Paillon naproti replice starého kolotoče, zpět do busu jsme směli až po povinné devítihodinové pauze. Pokračovali jsme pěšky kousek ve směru, kterým jsme přijeli až na náměstí Place Masena, ze kterého jsme zamířili do starého města. Po chvíli jsme došli do Cours Saleya, kde se konají trhy. Spousty zeleniny, ovoce, květin, potravin a koření všeho druhu, docela pěkné. Tržnicí jsme prošli a pokračovali uličkami starého města ke katedrále. Od ní jsme pak zamířili na Colline du Chateau (Zámecký pahorek), který se vypíná nad městem. Původně jsme předpokládali, že nahoru pojedeme výtahem, ale ten ještě nejezdil a tak jsme nahoru vyšlapali po svých. Cestou jsem pořizoval fotky Nice z nadhledu a fotky samotného pahorku a jeho zajímavostí. Když jsme se dost nakochali, sešli jsme opět dolů, zase přes tržnici a kolem Opery na místo našeho ranního výstupu z autobusu. Iva se na tržnici ztratila a přestože jsme se zbytkem zájezdu opravdu courali, tak nás již nedostihla. Vzhledem k tomu, že v Nice již byla, jsem předpokládal, že nezmizela navždy. Pokračoval jsem s průvodkyní kolem nejlepšího hotelu Negresco do infocentra, kde jsem se vybavil mapkou a poté se většina účastníků rozešla po individuálním programu. Já zamířil zpět na tržnici pokusit se najít Ivu, ale nikde jsme ji neviděl a tak jsem se vrátil na Promenáde des Anglaise a pomalu se šoural směrem k letišti. Zhruba na úrovni Florida Beach jsem přešel přes vozovku na nábřeží a otočil se na zpáteční cestu. Poseděl jsem na lavičce a chvilku podřimoval a po jedné hodině jsem vyrazil na další rekognoskaci terénu. Bulvárem Gambetta jsem to střihnul směrem k nádraží SNCF, kolem kterého byla spousta fast-foodových restaurací. Nakonec to vyhrálo osvědčené KFC a tři kousky kuřete s hranolky. Ale to jsme již byl na Avenue Jean Médecine, což je široká třída plná obchodů po které jezdí tramvaj. Postupně jsem se zastavil v centru Nicotoile a poté ještě v Galerie LaFayette, ale to již avenue vyústila na náměstí Place Masséna, kde jsem opět poseděl na kamenné lavici a sledoval crkot – nejprve různí streetoví akrobaté a poté přímo na mou lavici usedla pouliční hráčka na harfu. Když už toho bylo dost, došel jsme opět na místo našeho ranního výsadku z autobusu (a opětovného srazu navečer), přešel jsem Promenade des Anglais a na pláži objevil Ivu po kotníky ve vodě spolu s nějakými spolucestujícími z našeho zájezdu. Vyfotil jsem pár snímků a vrátil se na Tunnel du Paillon, kde jsem si za rohem v prázdné veliké restauraci dal za 5 € Guinesse, ale byl poněkud nakyslý a tak jsem již druhého neriskoval a čas zbývající do odjezdu autobusu jsem strávil na lavičce v parku, ze které jsem viděl na místo odjezdu a přetrpěl potřebný čas. Strávit devět hodin v Nice není nic, co bych si chtěl ještě někdy zopakovat.
Autobus dorazil načas, nastoupili jsme všichni a vyrazili podél pobřeží do Cannes. Minuli jsme Antibes a do Cannes jsme dojeli již za tmy. Prošli jsme společně platanovým parkem, kolem přístavu a zpět ke kongresovému paláci. Kongresový palác, ve kterém se uskutečňují světoznámé filmové festivaly, byl téměř celý obklopen zábranami, protože se v něm chystala nějaká akce, tak jsme mohli pořídit pouze z dálky snímky schodiště (bez červeného koberce) a viděli jsme jen některé dlaně filmových celebrit otisknuté do betonu. Jinak nic moc, nechtěl bych tu trávit léto, když celé Azurové pobřeží praská ve švech.
Po zhruba hodině strávené ve večerním Cannes jsme vyrazili konečně do hotelu. Čekalo nás zhruba 40 km do městečka Frejus, na jehož okraji jsme měli mít na dva dny azyl ve známé Formuli 1. Řidiči jeli podle navigace a ve chvíli, kdy jsme měli zastavit před hotelem, jsme se nacházeli na okresní opuštěné silnici, všude okolo tma. Někde se stala chyba, došlo k přeprogramování GPS a jelo se dále. Po několika dotazech v ještě otevřených restauracích jsme se nakonec před 22. hodinou přece jenom dostali k našemu ubytovacímu zařízení a po rozdání dveřních kódů byl rozchod na pokoje a noční klid.
ZPĚT FOTO Z 1. DNE DALŠÍ DEN