Sobota, 4. 6.
V sobotu nás čekal přesun na kolech z hotelu Poschenhof ve Wörschachu do Sankt Gallenu, ale celá trasa byla pouze pro ty nejvýkonnější cyklisty, protože posledních dvacet kilometrů bylo poměrně kopcovitých, takže většina končila v Hieflau. Celou cestu jsme jeli opět po R7 – Ennsradweg víceméně pořád na východ. Projeli jsme okresním městem Liezen, ve kterém jsme museli opustit R7 a jet po silnici po objížďce až do Selzthalu, kde jsme trochu zakufrovali a ocitli se cyklostezce R15, ale díky aplikaci off-line Mapy.cz jsem to zjistil poměrně brzy a tak jsme rychle našli správnou cestu zpět na R7. V souběhu s dálnicí A7 jsme dojeli až kousek před Ardning, kde se dálnice odklonila na sever a my se po průjezdu městečkem opět dostali do souběhu s Enží. Minuli jsme po pravé straně kopec s kostelem Frauenberg. Kousek před Admontem začalo pršet, schovali jsme se v prázdném dřevníku, po nějaké době jsme si oblékli nepromokavé bundy a jen jsme vyrazili, přestalo pršet. Na chvíli jsme se zastavili v areálu kláštera v Admontu a pak jsme pokračovali v cestě do NP Gesäuse . V soutěsce vedla stezka po silničce střídavě po obou březích řeky Enže, nahoru a dolu, do tunelů jsme nesměli a museli je objíždět. Při objíždění druhého tunelu jsem na vrcholu objížďky, poté co jsem udělal nějaké fotky, při rozjezdu z kopce urval přehazovačku a přetrhl řetěz. Přehazovačku jsem přivázal fáčem k sedlovce, řetěz dal do batohu a pěšky, resp. z kopce „bez motoru“ jsem se vydal na posledních 5 km. Naštěstí více jak polovina trati byla z kopečka, tak jsem se alespoň chvíli vezl. V podstatě jsem tak ukončil svoji aktivní cyklistickou činnost na tomto zájezdu. Opět v cca 17 hodin jsme vyjeli busem do Sankt Gallenu, pár statečných jelo na kolech, a protože cestou začalo pršet, nezbývá, než jim zatleskat. Ubytováni jsme byli v hostinci Hensle, moc pěkné pokoje, hlavně koupelny, ale i dobrá kuchyně – dali jsme si oba grilteller, Iva víno, já pivo. Chvíli jsme poseděli se známými a po desáté spát.
