Čt, 13. 8.
Čekala nás nejdelší etapa zájezdu, ráno nás autobus převezl do více než 60 km vzdáleného městečka Givry, kde jsme zaparkovali vedle jedné z mála cyklostezek. Tato má přes 70 km a vede většinou na tělese bývalé železnice a s Ivou ji dobře známe, byli jsme na ní již třikrát. Pohodovou jízdou po rovině či s mírným stoupáním jsme zdolávali km jako nic, občas nějakou fotku, prostě pohoda. Honza si držel svoje tempo, chvílemi s námi, chvílemi před námi. Měli jsme v plánu stihnout oběd v Cluny a to se nám taky povedlo. Nebyla to sice hospoda, kde jsme jedli minule, ale i tak jsme si pošmákli – Iva si dala šneky, a i my s Honzou jsme jich pár ochutnali, já si dal steak z masa místního plemene charolais. Po obědě Honza zůstal v Cluny, aby si prohlédl město a zpět na hotel se vracel busem, který stál u cyklostezky. My s Ivou jsme pokračovali na kolech dál, kousek za Cluny je těleso bývalé železnice přerušeno dálnicí a TGV a stezka tu vede do kopce a z kopce, ale po projetí tunelu již pokračuje v poklidném skoro rovinatém módu. Dojeli jsme k vinotéce v Prissé, kde byl sraz s autobusem a kde si Iva koupila ještě nějaká vína, ale to se již zatáhlo a začalo pršet, a tak jsme i my nastoupili do busu a jeli s ostatními na hotel. Cca 63 km, to nám vyhládlo – talíř uzenin, hovězí po Burgundsku s rýží a samozřejmě sýry. A abych nezapomněl, každý večer necelý ½ litřík červeného.