Bretaň 5. den, Po 27.7.
V noci vydatně pršelo, ráno už naštěstí ne, takže sice bylo všude mokro, ale to se dá přežít lépe, než déšť. Začátek snídaně se poněkud protáhl, francouzský socialismus se projevil opožděnou dodávkou baget, půl hodiny sem - půl hodiny tam, žádný problém. Nakonec jsme tedy vyrazili busem směr farní dvorce - konkrétně městečko Guimiliau, kde jsme prohlídkou strávili asi hodinu a pokračovali jsme do kempu u Primel-Tregastel. Kemp byl poměrně blízko u moře, my jsme se ubytovali a v cca 14.30 jsme vyrazili na kolo. Byli jsme s Ivou už poslední, tak jsme vyrazili sami, pomalounku, polehounku. Cesta byla již poněkud kopcovitější, než dole na jihu, brali jsme to po pobřeží a dojeli jsme do obce Cairn de Barnenez, kde jsme hned na začátku narazili na Marcelu se Zdeňkem v restauraci, takže jsme přisedli a poobědvali salát z darů moře - byl vynikající. Po obědě jsme se vypravili na druhý konec obce navštívit kamennou mohylu Cairn de Barnenez, kde měli letáček o mohyle dokonce i v češtině. Jedná se o největší náhrobní stavbu v Evropě o délce 75 metrů a šířce 28 metrů vybudovanou v letech 4500 až 3900 před naším letopočtem, která ukrývá 12 pohřebních komor. Celý areál jsme si prošli, nafotili a pomalu se vydali na zpáteční cestu. Byl to nějaký kritický den, trasu jsme si hodně přizpůsobili, odbočili jsme od kopcovitého pobřeží a vnitrozemím dojeli do městečka Plougasnou, kde jsme si dali pivo a kafe a sjeli jsme dolů k pobřeží do našeho kempu. Před večeří (kus-kus s kuřecím masem a omáčkou) jsem ještě stihl sprchu a po večeři jsme se odebrali na skálu nad kempem, kde jsme se kochali výhledem, fotili západ slunce, popíjeli donesené nápoje a poslouchali saxofon. Ještě za zbytků světla jsme ŕaději sestoupili dolů a podél moře šli nafotit menhir na pobřeží.. Měl jsme půjčenou redukci na elektřinu a tak jsem si přes noc v kempu nabil všechny potřebné přístroje.