Dobrodružná cesta frískými kanály v létě 2003

Po cca 9 hodinách cesty napříč Německem a severem Nizozemí jsme v 15.30 dorazili do městečka Koudum do loděnice Friesland Boating. Paní v recepci loděnice nám vysvětlila základní pravidla půjčování a především, na co platíme zálohu 450 euro. Je to zároveň i pojištění, avšak pouze na jedno nabourání, další nabourání je opět 450 euro, atd. Loď nám prý předá za chvíli kolega. Vzhledem k tomu, že v kotvišti byly uvázaná pouze jedna jediná loď, usoudili jsme, že je to ta naše. Opravdu byla, FB 1350 Welle, což znamená , že tato loď je 13,5 m dlouhá. Při pohledu ze břehu, loď nebrala konce. Avizovaný kolega za chvíli opravdu dorazil, vysvětlil mi s pomocí Martinova tlumočení základní ovládání lodi, chvíli se s námi povozil, donutil mne otočit se na tomto nepříliš širokém kanálu, což mi, vzhledem k instruktorově přítomnosti a jeho zasahování do řízení v případě hrozící kolize, připadalo celkem snadné. Instruktáž ukončil opětovným zakotvením a poté, co jsme podepsal předávací protokol, se stala Welle na jedem týden naším domovem.

Nanosili jsme z auta všechny věci včetně kol a vyrazili vstříc dosud nezažitým dobrodružstvím. Pomalu jsme se ploužili po kanálu Koudumer Vaart. Již první, dlužno říci, že v tento den i jediný, most mi přinesl první trauma, neboť přes jeho značnou šíři (byl to pevný most výšky 3m a šířky 7,5m) jsem se s ním nedokázal na poprvé vyrovnat a zjistil jsem, že ovládání lodi není až tak jednoduché, jako ovládání auta. Brzda není a zpátečkou mi to jede vždy tam, kam nechci. Nakonec jsme podjeli a pokračovali směrem k jezeru Fluessen. Cesta po jezeře je vyznačena bójemi a po chvilce dezorientace jsme pochopili jejich řazení a vzhledem k tomu, že byly číslovány, jsem věděli, kde se právě nacházíme. Postupně jsem nabýval sebevědomí ztracené pod mostem, neboť loď krásně plula a většinou i tam, kam jsem měl v úmyslu plout. Přesto jsem se rozhodl, že pro jistotu již dnes nebudeme pokračovat někam příliš daleko a zvolil jsem k přenocování první ostrůvek na cestě, kde bylo vyznačeno kotviště. Odbočili jsme tedy z vytyčené cesty k ostrůvku Nije Krúzpole a v jeho zátoce jsme spatřili kotvit lodě. Vzhledem k šířce zátoky se mi podařilo loď otočit a zakotvit u velkých čtyřbokých kůlů, kde z kůlu u přídě vedla lávka na břeh. Povedlo se a mohli jsme si vychutnat první večer na lodi. Nutno podotknout, že ačkoliv vzhledově naše loď nevypadala bůhvíjak, uvnitř byla docela komfortně vybavena. Dvě dvojlůžka, WC (sice se zde muselo pumpovat, ale fungovalo to), sprcha s teplou vodou, PB sporák i s troubou, mikrovlnná trouba se slušnou zásobou nádob na vaření a dostatek talířů, skleniček a ostatních kuchyňských potřeb. Nejpřekvapivější pro nás bylo to, že na lodi fungovalo neustále 230 V bez toho, abychom museli kotvit v nějaké maríně a připojovat se na elektrickou síť. Druhou vymožeností byla sprcha s teplou vodou. V podstatě jediným omezením pro nás byla nutnost dočerpat každé tři dny pitnou vodu.

V úterý ráno jsme se v klidu nasnídali a pomalu jsme se vydali na další plavbu. Vrátili jsme se na plavební dráhu jezera a pokračovali jsme ve včerejším kurzu až k ostrovu, za kterým byla odbočující plavební dráha k dalšímu jezeru Grote Gaastmeer a dále kanálem k městečku Workum. Bylo to naše první město na lodní cestě a zároveň také první zdvíhací placené mosty v cenách od 1 do 1,25 eura. Bez větších problémů jsme pomalu projížděli kanálem vedoucím městem, až jsme nalezli kotviště po levé straně kanálu. Zakotvení proběhlo bez problémů a vydali jsme se na obhlídku centra.

  Po prohlídce centra jsme se vrátili na loď, Jakub si vzal kolo a dále pokračoval na kole. Pokusil jsme se otočit loď, ale vzhledem k tomu, že jsme ještě neznal používání bočních posunů pomocí tlačítka a s ohledem na vytřeštěné obličeje lidí na lodi stojící za námi, již se nám podařilo rozhoupat,  jsem celou akci vzdal a pokračoval vpřed s tím, že Workumem projedeme dokola. Ve chvíli, kdy se před námi objevila vrata a já zjistil, že za nimi je již pouze kanál ústící do moře bylo třeba rázné akce. Za vydatné pomoci Martina jsme loď otočili a pomalu pluli celým Workumem zpátky ke kanálu na Bolsward, kde jsme si dali sraz s Jakubem, a do kterého jsme dorazili v podvečer po klidné plavbě kanálem. Před vjezdem je velký zdvihací most na dálnici, pod který jsme se bez problémů vešli a tak jsme pomalu vjeli do města. Kanál se rozdvojoval nalevo i napravo, rozhodli jsme se pro cestu vpravo, kde při pravé straně kotvila již řada člunů různé velikosti. Náhle se z levé strany rozjela veliká plachetnice, která měla dokonce na střeše kajuty Minimorise. Moje reakce byla více než nepřiměřená, přestali fungovat přídavné boční posuny a ve finále se zastavil i motor. A my si to šinuli směrem k zakotveným jachtám. Naštěstí úhel střetu byl poměrně malý, rovněž i naše rychlost, takže k žádným větším škodám nedošlo, pouze jeden Němec mi přinesl prasklý odrazník, tak jsme ho odškodnili na místě. S pomocí kolemjdoucích jsme zakotvili u levého nábřeží a studeným pivem jsme zakončili úterní plavbu. Po chvíli nás přišla zkasírovat slečna, bylo to naše první a zároveň i poslední placení za kotvení, noc nás stála 10,50 euro. Jakub, který jel na kole a zdravili jsme se s ním již před vjezdem do města, celou příhodu sledoval z nábřeží. Jeho cesta byla v pohodě a tak jsme po krátkém posezení vyšli na prohlídku centra. V centru byla nejzajímavějším objektem budova radnice, jinak byl všude klid a pohoda. Posadili jsme se na pivo v restauraci na náměstí a důležitým poznatkem bylo, že pivo automaticky čepují do malých sklenic a za celou dobu jsme velké pivo neviděli. Druhý den plavby se chýlil ke konci a jelikož se pomalu stmívalo, šli jsme zpátky na loď povečeřet a vyspat se ze vzrušujícího vjezdu do města.

 Ve středu dopoledne jsme pomalu vycouvali a otočili se a pomalým tempem zamířili skrz Bolsward. Na cestě ve městě je několik zdvíhacích mostů a před jedním jsem nemohl zůstat stát na místě, proud nás pořád tlačil do boku, kde stála odstavená bárka. Nakonec vše dobře dopadlo, odnesla to pouze dřevěná tyčka s vlajkou, která se zlomila a kterou jsme pak opravili izolepou. Z Bolswardu jsme měli namířeno do Harlingenu, přístavního města. Vzali jsme to po kanále přes Witmarsum, cesta byla velmi klidná a hlavně velmi pomalá. Na cestě bylo několik pevných mostů, jejichž výška byla 2,5 m a tím pádem málokterá loď projela – proto jsme téměř celou cestu nikoho nepotkali. Mosty byly většinou velmi úzké (např. 4 m, což při naší šířce 3,5 m bylo jen taktak) samotný kanál se často lomil do pravého úhle. Ve Witmarsumu jsme zakotvili u mola pro jednu loď a udělali jsme si přestávku na oběd. Po obědě jsme pokračovali dál, Jakub opět na kole. Do Harlingenu jsme dorazili bez problémů a zakotvili na nábřeží před vjezdem do města. Jakub na nás již čekal a jelikož jsme z mapy vyčetli, že kousek od nás musí být pláž, vydali jsme se k moři vykoupat. Cestu jsme našli a přes obligátní hráz jsme se dostali na pláž. Konečně moře, konečně se můžeme vykoupat! Bílý písek však byl vlivem odlivu pokryt řídkým bahnem, voda, pro nás zhýčkané Chorvatskem, se příliš nelišila od té v kanálech, ale není čas na hrdinství a hurá do vody. Ouha, musíme ještě ujít hodně metrů, než nám voda vystoupá alespoň k pasu. Alespoň jsme se trochu osvěžili po parném dni stráveném za kormidlem na plném slunci. Ale po vykoupání jsme opět zamířili do lodní sprchy a provedli důkladnou očistu. Po večeři jsme pěšky vyrazili do Harlingenu,  což je staré přístavní městečko a je velmi pěkné. Hned na začátku jsme narazili na dva mosty, přes které budeme muset ráno přejet a zjistili jsme, že se příliš často neotvírají, ranní termín byl 9,45. Prošli jsme si centrum s velikým přístavem jachet a protože se již začalo stmívat, zamířili jsme domů, na loď.

Abychom se dostali skrz Harlingen, museli jsme ráno včas stihnout otevření mostu, resp. mostů, protože jich bylo několik za sebou a všechny otevíral jeden a týž člověk. První most byl dokonce železniční a hned vedle silniční. Malá zátoka a následoval otočný most. A na výjezdu ještě jeden. Prostě přemostováno.

Poté se nám otevřela cesta Harinxma kanálem vedoucím do Leeuwarden. Byl to zatím největší kanál po jakém jsme pluli, předjížděli nás i opravdu velké nákladní lodě. Cesta byla bez problémů, na plný plyn a hlídat si správný směr. Zastávku jsme naplánovali ve městě Franeker, zároveň jsme chtěli doplnit zásoby pitné vody. Zdařilo se na začátku Franekeru, kde v loděnici měli hadici, tak jsme vodu dotankovali. Poté jsme sjeli kousek níž a po levé straně na nábřeží, těsně před zákazem, jsme zakotvili. Franeker míval v dřívějších dobách dokonce i univerzitu a starobylost na nás dýchala na každém kroku. Trošku jsme se pocourali po centru a jelikož bylo opravdové vedro, vrátili jsme se na loď, Jakub si vzal opět kolo a vyrazili jsme směrem k Leeuwarden.

 Cesta byla pohodlná, široký kanál, plný plyn, slunce na plné pecky. Jelikož jsme se v pátek chtěli vracet kousek po Harinxma kanálu zpátky, nechtělo se mi vjíždět až do města, protože bych se musel někde otáčet a to nebylo mé hobby. Kousek před Leeuwardenem je městečko Deinum s vyznačeným kotvištěm, tak jsme se rozhodl pro něj. Málem jsme to přejeli, byla to malá zátoka s kotvištěm tak pro jednu loď, ale kousek jsme si couvli a šup uvázat. Další den cesty lodí byl za námi. Martin si vzal kolo a jel prozkoumat okolí a pomocí mobilu se setkal s Jakubem a dovezl ho k lodi. Navečer jsme vzali všichni kola a vyrazili do Leeuwarden, což je správní středisko Fríska, počet obyvatel je 88 tisíc, takže žádná díra. Jakub vlastně z Leeuwardenu přijel, ale vzali jsme to jinou cestou, asi delší, ale nakonec jsme do centra po kratším bloudění dorazili. Kola jsme si zamkli dohromady a šli na malou procházku podvečerním Leeuwardenem. Dali jsme si pivko a kluci pak ještě v rychlém občerstvení toasty, bohužel s rybí pomazánkou, která jim příliš nejela. Když se začalo stmívat, vyrazili jsme na cestu k lodi, tentokrát nás Jakub vedl již vyzkoušenou cestou a dojeli jsme parádně.  

V pátek dopoledne dal Jakub opět přednost kolu, domluvili jsme si sraz v městečku Ijlst, kousek od Sneeku, což je rovněž jedno z větších měst. Když Jakub odjel, pomalu jsem vycouval na hlavní kanál, pomocí bočních posunů jsem se otočil do opačného směru a vyrazili jsme zpět po Harinxma kanálu, pouze tři kilometry a poté jsme odbočili do Bolswarder kanálu. Tento kanál byl užší než Harinxma, ale podstatně klidnější, jelo se pěkně. Projeli jsme městečkem Wommels, kolem mlýnu u Krommezijl a dorazili do Bolswardu, tentokrát z jiné strany a hlavně klidně, bez problémů. Čekali jsme ještě s jednou lodí před prvním mostem, až jsme nevydrželi a Martin zavolal na číslo uvedené na mostu. Mostař dorazil za chvíli a postupně nám otevřel tři mosty, mezi kterými se přesunoval na skůtru. Tak jsme projeli Bolswardem a zamířili a Ijlst.

Protože jsme druhý den chtěli pokračovat dále na Sloten, vyhlédl jsme si na mapě kotvení při vjezdu do města, ještě před zdvíhacím mostem. Bohužel však žádné místo nebylo, všechno měli domorodci označené jako soukromé. Pouze na naší pravé straně se objevilo jedno místo u jakési loděnice. Moc se mi to nezdálo, protože na břehu byl jeřáb, kterým se dávají lodě do vody a z vody, ale byl pátek podvečer a tak jsme zakotvili. Martin si vzal zase kolo a vyrazil najít Jakuba, kterého jsme informovali SMSkou že jsme již na místě. Za chvíli se oba objevili, lehce jsme pojedli a na kolech vyrazili do Sneeku, což bylo asi 4 km. Ve Sneeku jsme opět zaparkovali kola, krátká procházka, pár fotek, pivko a stmívajícím se Frískem zpět k lodi. Když už jsme vychutnávali večerní klid na lodi, sedíce na sedačce na palubě, vyšel z loděnice pán a zamířil k nám. A jde nás vyhodit! Ale ne, pán se jen zeptal odkud jsme a obdaroval nás katalogem půjčovny lodí, které jsou opravdu komfortní.Máme o čem přemýšlet na příští rok.

Předposlední den našeho plutí , v sobotu, jsme naplánovali kratší cestu a to do Slotenu, nejmenšího města Fríska. Jakub jel opět na kole a my jsme vyrazili směrem do Ijlstu přes zdvíhací most s tím, že Ijlst projedeme a objedeme ho kanálem, který se napojoval na vcelku rovný kanál Wijde Wijmerts. Když jsme však odbočili pod pevný most, přestala se mi tato, za mostem se prudce zužující, cesta zdát vhodná k jízdě a raději jsem se otočil, projel zpět Ijlstem a pádili jsme k městečku Woudsend. Po cestě jsme dojeli na křižovatku, kde byl opravdu hustý provoz. Cestu nám křížilo značné množství lodí směřujících na jezero Heeger Meer. Většina z nich byly plachetnice všech velikostí a jelikož plachetnice mají vždy přednost, tak jsme chvíli čekali, než se objevila skulinka a my mohli projet. Při průjezdu Woudsendem je vidět hezký mlýn a kousek dál se již vjíždí na jezero Slotermeer, na jehož konci leží miniměsto Sloten, náš dnešní cíl.  Na mapě je několik kotvišť, ale vše je plné, projevuje se to, že je sobota. Projíždíme tedy Slotenem a teprve pod ním nalézáme místo za kempem u dřevěného mola. Přestože je v blízkosti kemp, místo je to pěkné a klidné. Již obligátně Martin vyjíždí na kole sehnat Jakuba a za chvíli jsou oba zpět. Navečer jedeme skrz kemp a přístav jachet do městečka, opravdu je malé, procházka a pivko je tentokrát doplněna nákupen porcelánových starožitností, které Iva objevila v jednom domku. Vracíme se na loď, kemp je klidný a my taky.   

Dopoledne v neděli si Jakub bere kolo a vyráží na svoji nejdelší cestu a my se bezpečně otáčíme a zpět přes Sloten se vydáváme na svoji poslední cestu. Vracíme se stejnou cestou až do Woudsendu, za kterým se stáčíme vlevo na Heeger meer. Na jezeře přebírá kormidlo Martin, cesta vede opět mezi bójemi a Martin řídí spolehlivě. Já tak mohu poprvé vychutnat jízdu, aniž bych stál za kormidlem. Škoda, že mě to nenapadlo dříve. Je ale pravda, že občas nebylo při kormidlování o co stát. Takže projíždíme celým jezerem až přijíždíme k místu, kde jsme se v úterý dopoledne odklonili směrem na Workum. Kruh se uzavírá a my se pozvolna vracíme do Koudumu. Až k přístavu Friesland Boating kormidluje Martin, most, se kterým jsme měl na začátku tolik problémů, zvládá excelentně. Do přístavu zajíždím raději já, i když by to Martin asi také zvládl. Uvazujeme loď, vypínám motor a naše plavba končí. Je neděle odpoledne, loď máme vrátit ráno do 9 hodin, my jsme se rozhodli poslední noc strávit v domovském přístavu a prozkoumat Koudum a okolí. Doplňujeme vodu, aby bylo dost na sprchování, Martin vyráží na průzkum na kole a když přijede i Jakub (najel ten den asi 60 km) obědváme. Navečer vyrážíme na kolech do Molkwerum ležícímu na pobřeží. Po krátkém bloudění nacházíme hráz a za ní moře. Není to však volné moře, jedná se o IJsselmeer, ohromný záliv (na jeho protilehlém konci leží Amsterdam) který je však uzavřen hrází, která jej odděluje od moře. Jelikož nemáme sebou plavky, po chvíli kochání se vracíme zpět do Koudumu, dáváme si poslední nizozemské točené a zpět na loď. V přístavu zjišťujeme, že stejný nápad s přespáním v přístavu měli i ostatní nájemci lodí. Viděli jsme tedy téměř všechny zmenšené kopie naší FB 1350.

V pondělí ráno rychle snídaně, instruktoři dotankovávají, kontrola nezjistila žádné škody uvnitř ani poškození zvenčí a tak nám z kauce odečítají pouze částku za projetou naftu. Všechno odevzdáno, zaplaceno a vzhůru domů. Byl to vskutku zajímavý poznávací výlet.

Srpen 2003

                                                                                              Zpět na hlavní stránku