Provence v pohodě, 28.6. - 8.7.2007

Název je sice Provence, ale bydleli jsme a minimálně polovinu času jsme strávili v kraji Languedoc. Předěl mezi těmito oblastmi je zhruba tok Petit Rhone

28.6. - 29.7., Čt - Pá   FOTO 1

Cesta, pořádaná Adventurou, začínala tradičně na Pankráci, kam nás opět tradičně dopravil Transit hlavního sponzora. Dorazili jsme poměrně pozdě, skoro všichni již byli naloženi a naši přátelé - Zdeněk s Marcelou z Velkého Meziříčí, nám již drželi místa. Odjezd byl v pravé poledne a po cestě k hraničnímu přechodu jsme ještě dvakrát nabírali účastníky zájezdu - někde v okolí Berouna a v Plzni. Překročení hranic do SRN bylo bez problémů, nikdo po nás nic nechtěl a pokračovali jsme pořád na západ  po E 50 kolem Ambergu, Norimbergu až pod Heidelberg, kde jsme se stočili k jihu podél Rýna, minuli jsme Karlsruhe a kousek pro Freiburgem  jsme přejeli přes Rýn do Francie u Mulhouse. Jihozápadním směrem jsme jeli až kousek pod Dijon, kde jsme zamířili k jihu - to všechno, s výjimkou krátkého úseku před Ambergem, po dálnici, kterou jsme opustili až v Montpellier, ale to nám chybělo do cíle již jen pár kilometrů. Do Palavas-les-Flot, kempu Les Roquilles, jsme dojeli kolem půl deváté ráno. Přivítal nás kuchař Miloš, který se staral o naše žaludky ráno a večer, spolu s pomocným instruktorem Ondrou. Z Čech s námi jela jako hlavní průvodce Míša a kreativec Jindra, který měl na starosti výtvarnou stránku zájezdu  - ta se nás však dobrovolně netýkala. Ubytováni jsme byli společně se Zdeňkem a Marcelou v tzv. mobilhomu, každý jsme měli malou ložničku a společnou kuchyňku, kterou jsme, až na lednici, vůbec nepoužívali, neboť Miloš nás přímo vykrmoval. Po krátkém seznámení se s kempem jsme vzali kola a zajeli jsme do Palavas, kde jsme si prohlédli přístav, dali pivko a zmrzlinu  a kolem 13. hod. jsme se vrátili zpět do kempu, kde jsme poobědvali vlastní zásoby z Česka a dali si siestu. Odpoledne kolem 16. hod. jsme vyrazili opět do Palavas, které jsme projeli a pokračovali směrem na Maguelone, kde jsme navštívili opuštěnou katedrálu. Poté jsme se jeli podívat na pláže, objeli jsme katedrálu z druhé strany a pomalu jsme se skrz Palavas vrátili do kempu. Ve stejné kavárně jako dopoledne jsme si dali kafe a pivko a kolem 19.45 jsme dorazili do kempu právě včas na večeři.

30.6., So  FOTO 2

V 8.00 snídaně, v 9.00 odjezd do Arles, kam jsme dojeli asi v 10.00 hod. Prohlídku jsme začali na trhu konajícím se na Bulevard des Lices, kde bylo vidět všemožné koření, pečivo, maso, uzeniny, sýry, ovoce, zelenina. Oči jen zírali a žaludek se začal nad těmi dobrotami také ozývat. Sice nevím, co by tomu řekly naše hygienické předpisy, ale tam si z prodejem masa a uzenin moc hlavu nelámali. Na konci bulváru jsme se otočili a druhou stranou jsme se vraceli zpět - tady měli spotřební zboží, kosmetiku, šperky, oblečení a podobné věci, kterým jsem nevěnoval pozornost. Z Bulevard des Lices jsme zamířili do starého města - nejprve na Place de la Republique, kde se nachází kostel sv. Trofima z 12. století. Odtud jsem přešli na Place du Forum, kde je kavárna Vincent Van Gogh, námět jeho známého obrazu. Ve vedlejší kavárně jsme dali pivko a kafe a  šli jsme si prohlédnout Espace Van Gogh, což je bývalá nemocnice, ve které se umělec léčil v roce 1889 - v současné době je to kulturní centrum věnované jeho životu a dílu. Další zastávkou bylo římské divadlo Theatre Antique, které jsme zlehka nafotili a tou hlavní atrakcí je římský amfiteátr, kde se dodnes konají býčí zápasy, které však narozdíl od těch španělských nejsou pro býky bolestivé. Od arény jsme pokračovali podél  Rhoně k Museé Reattu a Constantinovu paláci, které jsme pouze obešli a spěchali k autobusu, abychom si ještě stihli nakoupit v marketu vedle parkoviště. Autobusem jsme dojeli k mostu Vincenta van Gogha, který jsme ofotili kolem dokola a vyvrcholením dne byla ochutnávka písečných vín v Montcalmu, kde jsme si koupili 5 l kanystr vína a nějaké olivy. Do kempu jsme dorazili kolem 19.00.

1.7., Ne   FOTO 3

Snídaně již v 7.30 a odjezd v 8.30  do krasové jeskyně Grotte des Demoiselles. Po absolvování monumentální jeskyně jsme kolem poledne nasedli konečně na kola a sjeli jsme do St. Bauzille du Putois a  kaňonem řeky Herault překrásnou cestou do kamenného městečka St. Guilhelm le Desert, které jsme si prošli směrem do kopce, nahoře na náměstíčku jsme se pod ohromným platanem, údajně největším ve Francii, najedli, sjeli jsme opět k řece a k autobusu to bylo již jen kousek. Čekal u Pont du Diablo, úchvatného místa i pro milovníky vodáckých disciplín. Lepší než řeči je podívat se na fotky.

2.7., Po   FOTO 4

Dnešním cílem byl Avignon, jedno z nejvíce navštěvovaných měst jižní Francie, který je dodnes obklopen hradbami. Autobus nás vypudil u hradeb, do města jsme vstoupili branou Porte de la Republique v jižní části města. Prvně jsme společně zamířili do info centra a odtud již samostatně po městě. Naše malá skupinka objevila hned zkraje hlavní třídy krásný Irish Pub a nad pintou Gunesse jsme zavzpomínali na cestování Irskem před dvěma roky. Potom jsme procházkou došli k Papežskému paláci, který jsme si celý obešli a podél východní části jsme došli do zahrad na vršku nad palácem. Odsud byl krásný pohled na Rhonu a zbytek mostu Pont Saint Benezet, který je opěvován ve známé písničce. V zahradách jsem se zbytku ztratil a tak jsem si v klidu fotil řeku, most a hradby a po mostě Pont Daladier jsem došel na ostrov Barthelasse, kde stál náš autobus. Tady jsme se převlékli do sportovního a kolem 14. hod. jsme se vydali podél Rhony směrem na jihozápad, prvním mostem jsme přejeli na druhou stranu a jeli jakoby zpět na Avignon až do městečka   Barbentane, kde jsme se otočili směrem do kopce na Abbaye St. Michel de Frigolet, které jsme si zběžně prohlédli a pokračovali dál.. Kousek jsme se vrátili a serpentinami sjeli opět dolů, zastavili jsme se v městečku Boulbon, kde jsme si něco nakoupli a zjistili, že máme co dělat, abychom stihli autobus, který na nás čekal v Tarasconu. Takže jsme makali po hlavní silnici, na kochání nebyl čas. Dorazili jsme do Tarasconu v limitu, ale město jsme si již nestihli prohlédnout, tak jsem udělal alespoň pár fotek.

3.7., Út   FOTO 5

Úterý bylo tzv volný den a my jsme se přihlásili na rybolov, tedy vlastně jenom já, zbytek se jenom účastnil vyjížďky lodí. Snídali jsme brzo v  7 hod. a již v 7.45 jsme autobusem vyrazili do sousedního Carnonu, kde na nás v přístavu čekal katamaran. Bylo nás celkem asi 20, z toho část nerybařících. Ani já nejsem žádný rybář, nikdy jsme nechytal a ani nebudu. Katamaran s námi vyjel asi 1 km do moře, dostali jsme udice, rybičky jako návnadu a chytali jsme. Celé to trvalo asi 3,5 hodiny, chytil jsme jednu, která by se dala jíst, druhou, která byla dobrá leda tak jako návnada. Rybaření ve mně nezanechalo žádný hlubší dojem, jako sranda to bylo dobré, ale nic víc. Dohromady jsme nachytali určitě 2 kg ryb a tak část účastníků odpoledne grilovala. Po poledni jsme se vrátili do kempu, dali siestu a v 17 hod. jsme odjeli do Montpellier na prohlídku města a večeři.V areálu Antigone se nachází Olympijský plavecký stadion, na kterém se však nemohou žádné olympijské závody konat neboť bazénu chybí několik centimetrů do předepsaných rozměrů. Areál Antigone připomíná trochu Sorelu v Ostravě- snahu o kolektivní bydlení, ovšem v modernější formě. Prošli jsme se městem, nafotili co se dalo a nakonec jsme v uličce starého města zakotvili v restauraci na chodníku a vydatně povečeřeli. Marcela s námi nebyla, nebylo jí dobře již na rybářské vyjížďce, takže jsme si ve třech dali všichni trochu jiné menu. Jídla bylo až moc, nejprve salát s lososem a fetou, který samotný by mě nasytil. Další částí menu jsem měl kousky kachny a na závěr ještě sladký desert. Hrůza! K jídlu jsme popíjeli láhev vína, ale vzhledem k mé absolutní neznalosti tohoto nápoje nejsem schopen se k jeho chuti či kvalitě vyjádřit. Autobus jsme stihli v pohodě a ve 22.00 jsme vyrazili do kempu.

4.7., St   FOTO 6

V 8.30 jsme vyrazili busem do bývalého bauxitového lomu v městečku Le Baux de Provence (hádejte, kde se vzal název pro bauxit), kde je v prostorách vytěženého lomu, v jakési velké jeskyni, vytvořena audiovizální expozice, v letošním roce věnovaná Benátkám. Je to docela působivé, promítá se na všechny stěny, občas i na strop či podlahu, těžko popisovat, musí se to zažít. Bohužel na fotkách nic není vidět, protože při focení s bleskem vlastně promítaný obraz zmizí. Podívejte se na netu, jak to vypadá.   Asi po hodině, když už jsem odhadl, že jsme celý program shlédli (promítá se totiž neustále dokola), jsme opustili lom, u autobusu se přehodili do sportovního a vyrazili na kola. Nejprve jenom kousek do samotného městečka Le Baux de Provence, které se nachází na sklaní plošině, čímž je jednou pro vždy dána jeho rozloha. Nad městečkem se na skále vypíná ještě zbytek hradu bývalých pánů. Celé jsme to prošli za poměrně silného větru (ten mimochodem fouká v Provence téměř vždy), dali jsme si obligátní občerstvení  a po prohlídce jsme sjeli z kopce dolů a pokračovali malými silničkami do Paradou, dále do Fontvielle, cestou jsme si prohlédli Daudetův mlýn a v St. Etiene de Gras byl další občerstvovací bod. Cíl naší cesty bylo město St. Rémy de Provence, kde se jednak nachází rodný dům astrologa Nostradama (našel jsme ho!) a především je zde blázinec, ve kterém strávil Vincent van Gogh jeden rok života a namaloval zde více jak 150 obrazů. Navštívil jsem Vincentovu ložnici a z okna viděl lán levandule, jak ho zvěčnil na svém obraze. Autobus čekal již kousek od blázince, kolem 18.00 jsme vyrazili zpět do kempu, kde nás, mimo fazolí s párkem, čekal pravý mistrál, který nás donutil strávit večer uvnitř v mobilhomu. Naštěstí se přes noc vybouřil a ráno již byl normální vítr.

5.7., Čt   FOTO 7

Odjezd v 8.30 hod. do Nimes, kam jsme dorazili v cca 10.00 a zaparkovali na Avenue Feuchéres před vlakovým nádražím. Společně jsme prošli parkem Charlese de Gaullea, obešli jsme arénu a vstoupili jsme do starého města. Uličkami jsme se propletli ke katedrále sv. Castora, cestou jsme si pro štěstí sáhli na čumák krokodýla, kterého má město ve znaku a došli jsme           k Maison Carrée, což je elegantní římský chrám z 2. stol. po Kristu a patří k nejlépe zachovalým na světě.V uličce naproti jsme se zastavili v Info Centru, na bulváru Victora Huga jsme se občerstvili a vyrazili k zahradám Jardin de la Fontaine, kterými jsme prošli a vystoupali jsme nahoru na pahorek Mont Cavalier ke věži Tour Magne, jenž bývala součástí římského opevnění.     Z vrcholu věže byl nádherný pohled na celé město, takže fotoaparáty cvakaly. Cestou zpět k autobusu jsme se ještě zastavili na tržnici La Coupole des Hales, kde pomalu končila přehlídka všemožných laskomin, a potom jsme již vyrazili busem kousek za město, kde nás vysadil i s koly. Po silnici jsme vyrazili do městečka Uzés, kde začínal kdysi akvadukt přivádějící vodu do 50km vzdáleného Nimes. Městečko jsme si prošli, občerstvili se v kavárně a potom jsme pokračovali po klidných silničkách mimo hlavní silnici k velkolepému stavebnímu dílu starému 2000 let - k Pont du Gard, který byl součástí již výše zmiňovaného akvaduktu. Celá stavba je vysoká 49 m a svému účelu sloužila zhruba 400 až 500 let. Byli prostě páni stavitelé! Po prohlídce mostu jsme již busem vyrazili do kempu na večeři.

6.7., Pá   FOTO 8

Poslední výletní den, po snídani jsme v 9.00 vyjeli do NP Camargue, což je 140 000 hektarů bažin, pastvin, dun a slanisek v deltě řeky Rhony. Celá oblast je pečlivě udržovaná, v NP jsou k vidění bílí camaguenští koně, černí býci a plameňáci. Pasáci býků si říkají gardians, ale žádného jsme neviděli. Začínali jsme v místě zvaném Méjanes a prašnou cestou (díky bohu nepršelo, jinak by nebyla průjezdná) jsme pomalu projížděli parkem a fotili zvířata i přírodu. Dojeli jsme do les Stes Maries de la Mer, cikánského poutního místa. Navštívili jsme kostel, městečko prošli téměř celé a protože už slunce připalovalo, dali jsme i občerstvení. Potom jsme projeli na druhý konec města, po asfaltové silničce dojeli až k místu zvanému Souvage, kde nás zdarma převezl přívoz přes Le Petit Rhone a po krásné asfaltce jsme pokračovali pořád podél řeky. Když jsme vyjeli na hlavní, nakoupili jsme nějaké suvenýry ve stánku a silnice - koření, mýdlo, levanduli a makali jsme k prodejně písečných vín v Moncalmu, kde na nás čekal autobus. Nakoupili jsme nějaká vína plus ještě pár drobností a odjeli jsme autobusem do posledního místa našeho putování po Provence a Laguedocu, do města Aigues-Mortes (Místo mrtvých vod), jedinečně zachovanému opevněnému místu, které má přísně pravoúhlý půdorys. Celé je obehnáno hradbami, já ho prochodil a ofotil skoro komplet i zvenku jsem udělal pár fotek. Slunce pálilo jako o život a k autobusu jsme museli šlapat asi 10 min, protože musel zůstat kus za městem. Do kempu to nebylo daleko, dorazili jsme již před 19. hod. a než byla naše poslední večeře, tak jsme si alespoň připravili něco na odjezd.

7.7 - 8.7, So - Ne

V sobotu ráno jsme posnídali, sbalili jsme si věci a vyrazili jsme poprvé k moři, které bylo vzdálené asi 5 min. chůze. Slunce se snažilo, ale voda byla skoro ledová a když jsme se asi po hodině vraceli do kempu, na tabuli byla teplota vody 17°C. Zlatý Balt! V kempu jsme museli do 12. hod. vyklidit mobilhomy, protože kolem jedné již dorazili z Čech další rekreanti. Kolem 15. hod. jsme nastoupili do busu a vyrazili k domovu. V Montpellier jsme měli hodinovou pauzu na dokoupení suvenýrů - nakoupili jsme hlavně sýry pro rodinu a Pastis pro přátele a známé a pak už nás čekala cesta domů. Do Prahy jsme dorazili kolem půl jedenácté v neděli dopoledne, rozloučili jsme se s Marcelou a Zdeňkem a doma jsme byli na oběd. Zase jedno pěkné cestování za námi a již se těšíme na srpnové Švédsko.