23.-24.07. 2005 - sobota, neděle

V 8.30 jsme dorazili na Pankrác k bývalé budově Motokovu a než jsme stačili vynosit věci z Transitu, dorazil autobus Adventury s cyklovlekem. Kola i ostatní věci jsme tedy hned naložili do busu a vleku a protože všichni účastníci byli dochvilní, v půl desáté jsme vyrazili. Nebýt cesty po Praze, tak šlo vše jako po másle. Barandovský most byl totálně zacpán a tím pádem jsme ztratili hodinu popojíždění směrem k němu. Po přejetí mostu jsme jeli již plynule, bez komplikací jsme překročili hranice do SRN a s pravidelnými přestávkami jsme v noci dorazili do Calais, kde jsme se nalodili na trajekt do Doveru. Již na trajektu jsem ochutnal prvního Guinesse a protože Martinovi bylo 23.7. přesně osmnáct, mohl i on legálně vychutnat prvního stouta. Plavba přes kanál i cesta do Londýna proběhla bez komplikací a tak jsme v neděli v šest ráno  vystoupili v Greenwichi a vydali jsme se na prohlídku Londýna. Vzhledem k tomu, že Londýn již tak trochu známe z naší předešlé návštěvy v r. 2002, neměli jsem žádný konkrétní cíl, jenom jsme chtěli poobědvat v Soho v čínské čtvrti. Sešli jsme ve skupině kolem hvězdárny dolů na nábřeží a po zevní prohlídce lodi Cutty Sark jsme podchodem pod Temží přešli na druhou stranu, kde jsme využili nadzemku k cestě do centra. Na stanici bank jsme měli přestoupit na metro, což jsme sice udělali, ale při pohledu na opuštěné tašky ve vagoně jsme raději nejprve přešli do jiného vagonu (bylo to krátce po atentátech v metru) a po zhruba půlhodinovém čekání na odjezd soupravy, když neustále hlásili nějakou poruchu na trati, jsme nakonec labyrintem chodem přešli na jinou trasu a dojeli jsme na stanici Marble Arch, kde jsme započali naši cestu napříč Londýnem. Postupně začalo mrholit, prošli jsme Hyde Parkem okolo Hyde Park Corner a v Piccadilly jsme se oddělili od ostatních a vydali se na Piccadilly Circus, za kterým již začíná Soho a do čínské čtvrti je to kousek. Museli jsme chvíli počkat, neboť ještě nebylo ani 11 hod. a většina restaurací měla až od 12 hod. Ale nakonec jsme našli restauraci, kde měli od 11 hod. a dali jsem si tři různá jídla, která chutnala stejně skvěle, jako ta před třemi roky. Když jsme vyšli z restaurace, tak již solidně pršelo a déšť nás doprovázel po celou zbylou dobu v Londýně. Pěšky, souběžně s Temží, jsme prošli Strand, Fleet Street a kolem St. Paul's Cathedral přes City k Toweru a za ním přes Tower Bridge na druhou stranu, kde byl sraz s autobusem. Ještě než přijel, tak jsme stihli jednoho Guinesse a pak jsme již vyrazili směr Wales. Do kempu v Národním parku Snowdonia jsme dorazily v podvečer, hlavní bylo, že již nepršelo a my jsme mohli vybudovat své první tábořiště. Kemp byl pohodový (stejně tak i ostatní kempy, ve kterých jsme bydleli), večeře byla ještě z vlastních zdrojů a po večeři jsme dostali první pokyny - barevnou mapu a její černobílou kopii; výškové profily všech tras jsme dostali již v autobuse cestou.

25.07.2005 - ponděli, okolo Snowdonu

Snowdon je nejvyšší hora Walesu a naše první cyklistická etapa vedla kolem něho. Z kempu jsme se vydali po silničce nejprve do obce Bedgellert, většinou to bylo z kopce a samotné městečko bylo pěné na pohled. Po krátké zastávce jsme pokračovali směrem ke Snowdonu. Čekalo nás cca 14 km stoupání do sedla Pen-Y-Pas a přestože nejsem přítelem kopců, dalo se to ujet, nebylo to moc prudké. Počasí bylo podmračené, ale nepršelo a tak jsme se v pohodě dostali do sedla, ležícího pod Snowdonem.Tvrdší nátury mohli ještě vystoupat na Snowdon, ale to pro nás již nebylo. Po krátkém odpočinku a svačince jsme prudkým sjezdem sjeli do městečka Llanberis, ze kterého jezdí na vrchol Snowdonu malý vláček tažený parní lokomotivou. Neviděli jsme ho, odjel chvilku před naším příjezdem, tak jsem nafotil alespoň malou lokomotivu v depu. Pokračovali jsme víceméně po rovině až do města Caernarfon. Již poněkud unaveni jsme se dostali až na nábřeží vedle hradu, kde jsme v hezkém pubu načerpali síly na poslední úsek. Pěšky jsme prošli městečko a za ním vyrazili směrem do kempu. Bohužel to byl poměrně dlouhý kopec a po předchozích 50 km jsme ho měli plné zuby (tedy já a Iva, Martin měl síly dost). Kemp jsme přivítali s úlevou, mohli jsme se vysprchovat a čekala nás první večeře v režii Adventury. Celkem jsme najeli cca 60 km, na první den to stačilo. Po večeři následoval obvyklý breefing, hospoda daleko a tak to spravil Gambrinus od řidičů autobusu..

26.07.2005 - úterý, Dublin   

Brzy ráno jsme zbourali stany, naložili do autobusu a vyrazili na trajekt do Irska. Vypluli jsme z přístavu Holydead, cesta trajektem trvala necelé dvě hodiny a přistáli jsme v Dublinu, ke kterému mám velmi vřelý vztah a který, díky mému pobytu před třemi roky, docela znám. Takže po vystoupení z autobusu jsme naskočili na prohlídkový autobus, který s námi objel všechny hlavní pozoruhodnosti, včetně pivovaru Guiness. Po absolvování okružní prohlídky jsme se vydali hledat rybí restauraci nedaleko dublinského hradu, ale byla to jenom prodejna přes ulici a tak jsme se vrátili do centra na Grafton Street, kde jsme nakonec skončili u McDonald. Návštěvu Dublinu jsme zakončili v Temple Bar, abychom nasáli tu nejsprávnější atmosféru irských pubů. Bohužel to nebylo večer, kdy Temple Bar ožívá irskou lidovou hudbou. Ještě než jsme odjeli z Dublinu, koupil si Martin čepici e emblémem Guiness a tu pak nosil po celou dobu zájezdu. Z Dublinu jsme okolo 17. hod. odjeli do Wicklow Mountains, kde jsme se ubytovali v kempu a jelikož byla hospoda hned u kempu, večer tekl Guiness proudem.

27.07.2005 - středa, Wicklow Mountains

Po snídaní jsme nasedli do autobusu a odjeli na prohlídku klášterního komplexu Glendalough, který založil v 6.stol. svatý Kevin. Já jsme Gledalough již navštívil (je tam moc hezká a zachovalá válcová věž), samotný klášter jsme prošli rychle a zašli jsme s Martinem i k Upper Lake, počasí bylo pěkné, tak to byla příjemná procházka. Po prohlídce jsme vzali kola a vyrazili na horskou etapu. Iva šla s pěšími turisty a tak jsem jel jenom s Martinem. Etapa to byla krušná, do kopce se jelo téměř 25 km a občas jsem i tlačil. Cestou jsme minuli Roundwood, údajně nejvýše situovanou  vesnici Irska (238 m n.m.). Když jsme dosáhli sedla Sally Gap, měli jsme již vyhráno - další část byla po Old Military Road, silnicí, jejíž počátky budování spadají do roku 1800. Projížděli jsme krásně zvlněnou krajinou lemovanou rašeliništi a občas i vytěženou rašelinou určenou na topení. Do mezistanice u vodopádu Glenmacnass, kde čekal autobus na pěšáky, jsme jeli již pěkně z kopečka. Přiznám se, že kopce mne udolaly a tak jsem již dál nepokračoval na kole (ten den cca 40 km), ale autobusem. Martin však dojel celou trasu do konce cca 75 km.Večer jsme strávili opět v kempovním pubu, Guiness byl tentokrát odměnou za kopcovitou etapu.

28.07.2005 - čtvrtek, cesta do Clifdenu

Ráno jsme snídali a balili stany za poměrně silného deště a byli jsme rádi, že nemusíme jet ten den na kole, ale můžeme se usadit v autobuse.Nejdříve jsme zamířili zpět k Dublinu, a před Dublinem jsme se stočili na severozápad. Čekala nás návštěva dnes již nefungující distilerie v městečku Kilbeggan (Kilbeggan je i u nás prodávaná wiskey), kde se dříve vyráběla wiskey Locke's a která dnes slouží jako muzeum výroby wiskey a zároveň jako sklad pro zrání wiskey. Na odchodu jsme koupili dvě půllitrové placatice, ale obě v Čechách padly na dárky. Z Kilbeggan jsme pokračovali do nejznámějšího irského kláštera Clonmacnoise na břehu největší irské řeky Shannon. Při pohledu na čluny na řece jsme si vzpomněli na naší loňskou a předloňskou plavbu po nizozemských kanálech - tady to funguje na stejných principech. Nicméně hlavním cílem byly zbytky kláštera i s novodobým přístřeškem pro papeže, který klášter navštívil v devadesátých letech. S věčně hladovým Martinem jsme si v bufíčku dali domácí polévku, která příjemně pálila a hlavně zasytila. Po prohlídce jsme vyrazili přes Gallway k městečku Clifden, kde jsme asi 2 km od města zakotvili v kempu. Díky ještě svítícímu sluníčku a svižnému větru jsme poměrně rychle usušili stan i tropiko, takže jsme byli dobře připraveni na nocování. Příslušenství kempu jako všude perfektní a jako vždy se odehrával souboj o zásuvky, neboť se neustále dobíjely buď telefony nebo baterie do foťáků. Vzhledem k mé lenosti, kdy do města to byly dva kilometry,  to byl opět večer s Gambrinusem.

 29.07.2005 - pátek, Národní park Connemara

Dnešní etapa měla být dle map pohodová a i díky počasí tomu tak skutečně bylo. Na trase nebyly žádné velké kopce a bylo možno zvolit z několika variant od 15 do téměř 100 km. Nejprve jsme vyrazili na základní okruh, která probíhá úpatím horského pásma  Dvanáct Benů (Bencorr, Bencover, ...) a dojeli jsme do opatství Kyllemore Abey na břehu jezera Kyllemore Lough, kde jsme dali krátkou pauzu. Cesta byly vynikající, žádný déšť, občas svítilo i sluníčko. Od Killemore Abey jsme pokračovali až ke křižovatce s hlavní silnící N 59, po které jsme včera přijeli od Gallway. Kousek jsme se po ní vydali do vesnice Recess, která věrna svému jménu má pamětní desku, na které stojí, z ten a ten den se opravdu nic významného nestalo. Na počest tohoto zjištění jsme dali jednoho černého stouta a jeli zpět na Clifden po hlavní a po cca 5 km jsme z ní odbočili na téměř nepoužívané silničky kterými jsme odpoledne dorazili do Clifdenu, sympatického přístavního městečka. Cestou jsme marně vyhlíželi polodivokého connemarského poníka, pocházejícího dle legendy z arabského stáda, jež se dostalo na pobřeží ze ztroskotané lodi španělské Armady. Ovcí i koní jsme viděli dost, ale poník žádný. Martin se necítil ve své kůži a tak hned z Clifdenu vyrazil do kempu, my jsme se s Ivou vydali ještě na Sky Road, což je vyhlídková silnice stoupající vysoko nad Clifden a je z ní rozhled na moře. Stoupání bylo místy opravdu značné, ale všechno jsme vyšlapali. Zpátky do Clifdenu to jelo většinou samo z kopce, ale do kempu nás čekalo ještě asi 2 km stoupání. Nakonec z toho bylo celkově 82 km, což, jak se později ukázalo, byl náš největší výkon.

30.07.2005 - sobota, Gallway, planina Burren

Bourání stanů proběhlo tentokrát v klidu, za sucha, jedinou komplikací našeho odjezdu bylo osobní auto zaparkované nevhodně blízko přívěsu na kola. Řidič se však nenašel a tak nakonec museli naši řidiči vynaložit všechen svůj um, aby se jim na úzké silnici podařilo vycouvat. Dnešní den byl kombinovaný - nejprve jsme autobusem jeli do Gallway a odpoledne nás čekalo kolo. Gallway je centrum irsky hovořících regionů západního Irska, je to i univerzitní město. Na jeho prohlídku jsme měli asi dvě hodiny,  prošli jsme tedy centrem po Shop a High Street, u přístaviště jsme vyfotili Spanich Arch postavený v r. 1584 na ochranu přístavu. Cestou zpět jsme prošli tržnicí u kostela St Nicholas Church a vyfotili jsme i Lynch's Castle, dům patřící kdysi soudci Lynchovi. Vzhledem k tomu, že ještě nebylo ani 11 hod. a  puby ještě neměli ani pořádně otevřeno, Martin opětovně využil služeb McDonalda. Z Gallway jsme nabrali kurs na městečko Ballyvaughan, kde jsme se převlékli do cyklistického a vyrazili na planinu Burren. Burren znamená v gaelštině "skalnatá země"  - jedná se vápencovou dlažbu s hlubokými puklinami, která vznikla působením ledovce a vodní a větrné eroze. V jižní části Burrenu ustupuje vápenec černé břidlici a pískovci, které utvářejí útesy Cliffs of Moher. Jinak je Burren  pustá a i smutná krajina, tento dojem navíc umocňovalo počasí - bylo pod mrakem, chvílemi mrholilo.Začátek cesty byl pořád do kopce, cca 8 km, až na planinu. Nahoře se jelo docela pěkně, zastavili jsme se u známého dolmenu Poulnabrone Dolmen. Cestou jsme viděli i několik menhirů, zastavili jsme u hradiště Cahermore Stone Fort a za sílícího mrholení jsme dorazili do vesnice Kilfenora. Tady jsme se v pubu u Guinesse pokoušeli zapomenout na déšť venku i ve společnosti dalších kolegů ze zájezdu a nakonec jsem vyrazil s Martinem sám. Cesta v dešti byl více než nepříjemná, moc jsem toho přes mokré brýle neviděl. Naštěstí to nebylo zase tolik kilometrů. Poslední úsek do městečka Doolin byl již z kopce, neboť jsme z planiny sjížděli k moři, kemp byl pár metrů od pobřeží. Postavili jsme stan ještě za deště, ale chvíli na to již přestalo pršet a naopak večer se udělalo docela pěkně. Ačkoliv tato etapa patřila k těm nejkratším (cca 40km), rozhodně byla nejmokřejší a nejstudenější. Iva dorazila s kolegyněmi ze zájezdu až po večeři, ale nakonec se vše v dobré obrátilo - počasí se umoudřilo a my se vydali do Doolinu, kde v pubu Gus O'Connor's byla ta pravá irská hospodská atmosféra: narváno a živá hudba k tomu.

31.07.2005 - neděle, Cliffs of Moher

Kemp u Doolinu byl jediný, kde jsme strávili pouze jednu noc. Ráno po zbourání stanů a naložení do busu, věrni rčení "neděle od slov nic nedělat", jsme vypustili cyklistiku a nejprve jsme si vyšlápli z Doolinu k soukromé tvrzi nad Doolinem, odkud byl pohled na moře a především na trajekt z Doolinu na Arranské ostrovy a v dálce byla vidět i Connemara.. Po návratu do Doolinu jsme autobusem dojeli na Mohérské útesy - Cliffs of Moher. Bohužel, naprostá většina prohlídkové trasy je z důvodu rozpadajících se útesů uzavřena, a tak jsme pouze z návštěvnického centra vyšli  k vyhlídkové věži O'Brien's Tower a část útesů zhlédli. Jsou opravdu impozantní - dosahují výšky 200 m a táhnou se v délce 8 km Od útesů jsme pokračovali k zálivu Liscanor Bay, kde jsme měli asi hodinovou pauzu, kterou jsme využili na jídlo a ochutnávku místního Guinesse, který byl stejně dobrý jako všude jinde. Poté jsme zamířili pro cykllisty, se kterými jsme měli sraz v místě zvaném Spanish Point. Už s cyklisty jsme dojeli k řece Shannon, kterou jsme přepluli na přívozu a pokračovali na poloostrov Dingle, přímo k městečku Dingle. Za poměrně hezkého počasí jsme dorazili do kempu, kde jsme měli vyhrazenu jednu část (však nás bylo skoro 20 stanů). Protože do města bylo opět asi 2-3 km, byl to večer s Gambrinusem.

01.08.2005 - pondělí, poloostrov Dingle

Samotné město Dingle bývalo kdysi odlehlým přístavem, kde se mluvilo pouze irsky. Dnes vzkvétá i díky turistickému ruchu. Poloostrov Dingle je pak vyhledávaným cílem turistů především díky archeologickým lokalitám a starobylým památkám. Z kempu jsme sjeli do Dingle, projeli městem kolem přístavu a pokračovali přes Ventry s jednou zastávkou u písečné pláže jsme si prohlédli prehistorická stavení Beehive Huts. Žurnálové počasí nás doprovázelo celou cestu, nádherné výhledy na moře vyvrcholily u Slea Head a především u nejzápadnějšího cípu Irska Dunmore Head, kde jsme dali lehkou svačinku a kochali se pohledem nejenom na moře ale i na uzavřenou zátoku pod útesy. V městečku Ballyferriter jsme zastavili v pubu na oběd, já jsem si konečně dal Irish Stew, nebylo to špatné, ale byla to taková spíše polévka, masa bylo pomálu. Iva s Martinem si dali Cajun Chicken, velmi chutné. Po obědě jsme zastavili až u Gallarus Oratory, miniaturního kostelíka ve tvaru převráceného člunu, který vznikl někdy mezi 6. - 9. stol. a je nejlépe zachovalým starokřesťanským oratoriem v Irsku. Představuje vrcholnou ukázku staveb z kamenů kladených na sucho do nepravé klenby - technologií vyvinutou tvůrci neolitických hrobek. Kameny jsou pokládány na sebe pod mírným úhlem, aby po nich mohla dešťová vody stékat dolů. Zvláštní stavba. Krátce jsme zatavili ještě na pláži, kde si Iva nasbírala nějaké mušličky a potom nás čekalo táhlé stoupání asi 5 km. Jel jsem svým tempem, trochu jsem oběma ujel a tak jsem čekal na vrcholu. Když dorazili, zjistil jsem, že si Iva ohnula prostřední ozubený talíř a to bylo hlavním důvodem jejich zdržení. Naštěstí jsme pokračovali krásným, táhlým sjezdem až do Dingle, kde jsme se odměnili Guinessem a poslední necelé 2 km do kopečka do kempu nám utekly rychle. Přijeli jsme akorát na večeři, příjemně unaveni po cca 55 km.

02.08.2005 - úterý, přejezd do Killarney

Iva se opět rozhodla pro cestu s pěšáky, přestože jí kolo opravili. Tak jsme vyrazili sami s Martinem za drobného mrholení. Cílem byl kemp u města Killarney - naše poslední kempovací místo. Po cestě byla možnost ukončit cyklistiku a nasednout na autobus, který s pěšáky projížděl místa, kde jsme my jezdili den předtím. Ale jelikož se počasí umoudřilo a cesta byla docela příjemně zvlněná, rozhodli jsme se pokračovat až do kempu na kole. Po cestě jsme zastavili nejprve na pláži v Inchi, kde jsem si dal polévku a Martin kafe a dort,  na Guinesse jsme se zastavili v Aughils v jednom moc hezkém pubu, kde jsme se fotili i s ostatními kolegy ze zájezdu a nakonec jsme s Martinem poobědvali v městě Castemaine. To však nebyl dobrý tah, protože porce byly obrovské a s plným žaludkem se nejede moc dobře. Navíc jsme nenašli správnou odbočku na vesnici Ballyhal a tak jsme si ještě trochu zajeli. Nakonec jsme však do Killarney dojeli dobře (cca 70 km), autobus již v kempu byl a my jsme naposledy stavěli stan. Pub vedle kempu byl součástí nějakého hotelového komplexu a tak to vlastně ani pub nebyl. Ale Guiness měli a i živou hudbu a hlavně to bylo blízko.

03.08.2005 - středa, Národní park Killarney

Poslední cyklistickou etapu jsme nezvládli. Jednak ráno pršelo, jednak jsme se stali svědky nehody auta s irským setrem a tak to nakonec dopadlo tak, že jsme celé dopoledne strávili v Muckross Park, který jsme projeli křížem krážem. Počasí se nakonec umoudřilo a bylo typicky irské - pod mrakem, občas mrholení. Odpoledne jsem pak přes Killarney jeli na hrad Ross Castle, trochu jsme zabloudili, nakonec jsme však kolem golfového hřiště našli správnou cestu a dojeli ke hradu, kde je i přístaviště lodí, brázdících Muckrosská jezera. Z hradu jsme se vraceli zpět do Killarney, Iva se vydala zpět do Muckross Park si něco koupit do prodejny suvenýrů a my s Martinem jsme se jeli najíst do města, dali jsme si nějaké kuřecí maso ve fast foodu a potom Guinesse v pubu, ve které jsme byli i včera při příjezdu do města z Dingle. Vrátili jsme se akorát na večeři, naposledy jsme povečeřeli adventurní stravu (snažili se, ale ty večeře nestály za mnoho, pouze nasytily) a po večeři jsme si připravili věci na ranní odjezd. Naposledy jsme pak vyrazili na Guinesse do pubu-nepubu, kde živou hudbu tentokrát obstarával jeden kytarista.

04.08.2005 - čtvrtek, Cork, Rock of  Cashel

Po poslední snídani od Adventury jsme vše naložili a vydali jsme se vlastně již na zpáteční cestu domů. Kolem poledne jsme zastavili v Corku, což je druhé největší město Irska ležící na řece Lee, která se zde vlévá do moře. Na prohlídku jsme měli asi 2 hodiny a z toho jsme většinu času  strávili v nákupním středisku, kde jsme nakupovali potraviny na cestu. Kousek jsme se prošli po St Patrick's Street, hlavní třídě Corku, a zpět jsme to vzali uličkou plnou obchůdků a pubů.Většinou pršelo a tak jsme rádi znovu usedli v autobusu. Z Corku jsme to vzali na severovýchod na Rock of Cashel, což je vlastně pevnost na skále zvedající se z roviny hrabství Tipperary. Jak je vidět z fotek, hrad je celkem zachovalý. Cestou z hradu jsme si v městečku Cashel dali posledního Guinesse v pubu a pak jsme za vydatného deště směřovali k přístavu Rosslare, kde jsme se kolem 21. hod. nalodili na trajekt do Velké Británie. Na trajektu jsme si s Martinem dali Shirlon Steak, po dlouhé době pořádný kus masa. Asi po třech hodinách jsme se vylodili a zamířili do Oxfordu.

05.08.2005 - pátek, Oxford, Dover,....

Ráno jsme se probudili na parkovišti v Oxfordu a byla to v podstatě moje jediná výhrada vůči organizaci zájezdu, neboť na obzoru nebyly žádné záchody. nakonec jsme skočili na toaletách oxfordského nádraží, kde jsme se alespoň trochu zhygienizovali. Oxford je starobylé univerzitní město, kolejí je tam přes dvacet. Prošli jsme ho křížem krážem, měli jsme na to osm hodin, což byla nutná pauza před odjezdem. Naobědvali jsme v KFC, kuřecí maso bylo přeci jenom daleko lepší než nějaké hamburgery. Uchození jsme si dali Guinesse v pubu, kde obsluhovala servírka ze Slovenska. Kolem 15. hod. jsme pak nasedli do autobusu a okolo Londýna navečer dorazili do Doveru. Odplouvali jsme ještě za světla, tak se daly udělat nějaké fotky. Na palubě jsme se pak rozloučili s produkty pivovaru Guiness a po vylodění v Calais jsme se vydali na protivnou, dlouhou cestu domů.